„Vespero, jen počkej!“ procedila Daria skrze zaťaté zuby, pak se odvrátila a vypadala naprosto zničeně.

I přes ty silácké řeči se při pomyšlení na to, že se bude muset omluvit, cítila absolutně ponížená a umírala touhou roztrhat Vesperu na kusy.

Vesperiny rty se zkroutily do chladného úšklebku. ‚Falešná květinka a neřízená střela, ty dvě se k sobě vážně hodí,‘ pomyslela si.

Netrvalo dlouho a z rep