„Pojď si sednout sem,“ zavolal Dante na Vesperu.

Vespera překvapeně zamrkala a oči se jí rozšířily. ‚Počkat, je to další bouda od Cyruse?‘ zajímalo ji.

Pečlivě si Danteho prohlédla a ucítila, jak v ní stoupá vlna pochybností.

Dante možná působil zdvořile a uvolněně, ale jakožto dědic významné rodiny z něj vždy vyzařoval chladný, odměřený nádech – jakási přirozená autorita, která ho vyčleňovala z d