Vypadal tak upřímně, že se jí na okamžik z toho úplně vyprázdnila mysl.

Sklopila zrak a její tón zledovatěl. „Moje cesta je ta, po které kráčím sama.“

Poté se Vespera soustředila už jen na jídlo a nevěnovala mu jediný pohled.

Kaelen si tiše povzdechl a ukryl hořkost hluboko uvnitř, ale navenek zůstal naprosto klidný.

„V tak velkém městě, a přesto na sebe narazíme, Vespero. To musí být osud,“ prone