Vespera pocítila sevření na hrudi a zamračila se. „Ale co tvoje zranění...“

Vážně se bála, že by mu jakýkoli pohyb mohl potrhat rány a ublížit mu ještě víc.

Ale Kaelen neodpověděl. Jediný zvuk v místnosti bylo jejich dýchání.

Jak ji držel zezadu, Vespera neviděla, jak mu je, ale slyšela jeho tiché, mělké dýchání, cítila tlukot jeho srdce a jeho hřejivou hruď přitisknutou k jejím zádům.

Zničehožnic