Vespeře podrážděně zacukalo v koutku a obrátila nad ním oči v sloup. „O jakém jiném muži? Nebavíme se snad o tvé firmě?“

Když to Kaelen uslyšel, na rtech se mu usadil slabý, téměř neznatelný úsměv.

„Ta slova mu zněla jako rajská hudba,“ pomyslel si Kaelen. „Poznal, že Vespeře na něm opravdu záleží.“

„Po večeři bys měla jít domů a trochu si odpočinout. Já tu nejspíš budu pracovat dlouho do noci,“ ř