Harlan zatnul zuby a vymyslel si důvod. „Moje věci počkají. Když už je tu Vespera, chvíli s ní pobudu.“

S tím se svalil na pohovku, vzhlédl a pokynul Vespeře: „Vespero, pojď si sednout sem.“

Choval se, jako by mu to tam patřilo, a nezdálo se, že by ho byť jen v nejmenším vyvedlo z míry, že ho přistihli při odposlouchávání.

„Kdy jsi dorazila, Vespero?“ zeptal se Harlan a sám udržoval konverzaci.

„P