„Hej...“ zamlela se Vespera, ale nebylo jí to nic platné. Zmohla se jen na poraženecký povzdech. „Polož mě. Zvládnu jít sama.“

Jen měla úzkost kvůli dědečkovi. Nebylo to tak, že by ve skutečnosti ignorovala své vlastní zdraví.

Kaelen se zastavil a pohlédl na ni: „Sníš alespoň něco?“

„Ano,“ protočila na něj Vespera oči. ‚Kdy jsem jako řekla, že nebudu jíst?‘ ohradila se v duchu.

„A co odpočinek?“ n