Kaelen se ďábelsky usmál a jeho hlas byl tichý a škádlivý. „Hej, myslím, že jsem pořád ještě zachranitelný. Nebuď tak bezcitná, Vespero.“

Vespera na něj protočila panenky plná pohrdání. „Já v té záchraně opravdu nevidím smysl.“

„Věř mi, moje tělo ten úkol v pohodě zvládne. Dokázal bych plně uspokojit všechny tvé ‚praktické potřeby‘, Vespero. Jestli to se mnou teď vzdáš, nebojíš se, že toho jednou