KAELITH.

A s těmi slovy jsem k němu sebejistě přistoupila a pořádně ho medvědsky objala, přičemž jsem se modlila, aby to vyšlo.

Cítila jsem Varkasovu auru, jak z něj vyzařovala ve vlnách, a právě když jsem si myslela, že mi v návalu vzteku podřízne hrdlo, Marcello se srdečně zasmál.

"Je to pro mě opravdová čest! Musím si vyslechnout, co se tu děje, ale co kdybych tě nejdřív nechal, ať se doposléká