„Takže mě nesmíš nikdy opustit!“ řekl Varkas a naklonil se dopředu, snaže se přitáhnout Naru do náruče.

Voněla slabě po sodové vodě – čistě, svěže, se sladkostí, která byla jen její. Ta vůně mu motala hlavu, nutila ho chtít se do ní ponořit.

Ale Nara mu uhnula z dosahu. „Moje tělo se ještě úplně nezotavilo. Takhle se mě nedotýkej. A řekla jsem, že zvážím, zda s tebou budu, ale musíš mi dát čas.“

V