Nara pokračovala a hlas se jí chvěl. „Ale, tati… já jsem je vážně, vážně chtěla jíst.“

Waylandovi to rvalo srdce.

„Ti zatracení rodiče Vanceovi! Pokud se k tobě nemohli chovat jako k vlastní, proč si tě vůbec brali zpátky? Kvůli jednomu brambůrku tě nechali dva dny hladovět? Co jsou to za lidi? To nejsou lidé, to jsou nestvůry! Moje dcera, Waylandova dcera, měla být hýčkána a milována nadevše; a t