Maximus sledoval výraz v Raniině tváři, když vešla do jídelny a její oči našly otce. Zkoprněla a pak se v jejích krásných očích objevil strach, než se proměnil v čirou zuřivost.

Viditelně se třásla, ale to proto, že byla plná hněvu. Přesto si Maximus pamatoval, jak se třásla pod ním.

„Ranio...“ Alaric vstal a oslovil svou dceru tak důvěrně, jako by po ní opravdu toužil. „Jsem tak rád, že tě znovu