Voda pořád tekla, stejně jako její slzy a krev, ale tentokrát už Rania necítila chlad. Cítila se prázdná. Cítila se zneužitá. Byla naprosto otupělá.

Zírala na potůčky vlastní krve, které smývala voda, a už nevěděla, co si má myslet.

Už nedokázala cítit ani strach.

Maximus byl dávno pryč, jakmile s ní skončil, vyřítil se z koupelny a nechal ji tam, zlomenou.

Rania ani nevěděla, jak dlouho seděla na