POHLED SERAPHINY

Poté, co Alistair odvede svou matku pryč, se ke mně vrátí, tvář zkřivenou výčitkami. Pořád se omlouvá, slova se mu pletou jedno přes druhé, bolest v jeho očích je zjevná a neskrytá. Vidím, jak na něj doléhá tíha matčiných činů, břímě její bezohlednosti mu leží na ramenou.

Alistair se snaží se mnou mluvit, hlas se mu mírně láme.

„Seraphino, moc se omlouvám, nikdy by mě nenapadlo, ž