POHLED SERAPHINY

Ethan mi píše, že už čeká venku, a mně se nesmírně uleví. Celou dobu jsem zůstala v pokoji a záměrně se vyhýbala jakékoli šanci, že narazím na Alistaira. Bylo tu ticho – až příliš velké ticho, ale on alespoň nepřišel zaklepat na mé dveře. To je malé smilování. Vím, jak trapné by to bylo, kdyby Ethan vešel dovnitř, a tak poprosím komorníka, aby mi zavazadla odnesl do auta on.

Právě