POHLED ALISTAIRA

Šok z té zprávy mnou otřásá, otupuje mi smysly, ale jedna věc je jasná: nemůžu tu zůstat. Bar se svým hlukem a lhostejnými tvářemi se stává dusivou klecí. Odstrčím židli a vstanu, aniž bych věnoval jediný pohled Georgovi nebo Adrianovi. Nemá smysl se jim snažit cokoli vysvětlovat. Je jim to jedno, a i kdyby nebylo, jejich slova by byla jen překážkou, která by mě zdržovala, když je