POHLED NICHOLASE

Úzkost mě hlodá a s každou uplynulou hodinou je ostřejší. Serafína se stále neprobudila. Pokaždé, když pohlédnu na hodiny, vzpomenu si, že už je to patnáct hodin od chvíle, kdy nám lékař řekl, že nabude vědomí za tři nebo čtyři. Ale ona tam leží, nehybná a tichá, hlavu zabalenou v těch bílých obvazech. Je to nesnesitelné.

Nemůžu si pomoct a cítím k Alistairovi nesmírnou vděčnost z