POHLED SERAPHINY

Ticho v místnosti je téměř dusivé. Jak tam tak ležím na nemocničním lůžku, bolest v hlavě tepe v neúprosném rytmu a každý úder mi připomíná něco, co nedokážu uchopit. Moje myšlenky jsou roztříštěné, nesouvislé, jako kousky skládačky, které do sebe odmítají zapadnout. Nevím, jak dlouho jsem tady nebo proč jsem v této nemocnici, ale to, že jsem po otevření očí uviděla po svém boku A