POHLED SERAPHINY

Alistair mě bere do náruče, jeho stisk je pevný, a přesto něžný, naplněný touhou, která zrcadlí tu mou. Ta náhlá blízkost ve mně něco hluboko uvnitř rozbouří a probudí emoce, které jsem se tak usilovně snažila potlačit. Derou se na povrch a zcela mě pohlcují. Jeho dech, teplý a mírně rozechvělý, mě lechtá na krku a po páteři mi přebíhá mráz.

„Potřebuju tě, Seraphino… miluju tě.“

Z