ASHER STEELE.

„Hned!“ Praštil jsem dlaní do stolu a Lucino tělo při nárazu nadskočilo. Oči se jí rozšířily, jak na mě šokovaně zírala, ale viděl jsem v nich vzdor.

Čekal jsem, že na mě vyjede, ale ona místo toho vstala, omluvila se od stolu a odešla.

Věk a barva jejích vlasů – to bych dokázal přejít. Možná si myslela, že to není důležité, ale to, že přede mnou tajila, že zná svého otce, to mě vyto