LUCE.

Mhouřila jsem oči a zírala na Háda před sebou. Pohled na něj mě bolel do očí, ale netrvalo dlouho a můj zrak si na jeho rysy zvykl.

Byl ve své démonské podobě, věřím, že v té vrcholné.

Stále jsme na sebe zírali. Stála jsem přímo před ním, asi dvacet stop od kamenného trůnu, na kterém seděl.

„Mluv, mé dítě.“ Jeho hlas byl hluboký a bublavý, jako by vycházel z nejhlubší části pekla.

„Snaž