LUCAN.

„Jak se ti daří, Lucane?“ Patrein hlas zněl jemně a já nedokázal zabránit tomu, aby mi hlava prudce necukla jejím směrem.

To se mě opravdu ptala ona?

Pár vteřin jsem na ni zíral, než povytáhla obočí a strčila si do úst vidličku napíchnutou masem. Moje oči se upřely na její plné rty, jak pomalu žvýkala jídlo, a pocítil jsem žízeň, kterou jsem nezažil už dlouho, až jsem z toho ztratil pojem o