NYNEVE.

„Jmenuje se Fosterová,“ odpověděl na mou otázku těsně předtím, než mi vrazil čuráka do zadku.

„Ach, ošukej mě! Přitlač!“ zasténala jsem přehnaně a protočila oči, vyluzujíc zvuky, aby byla ta iluze dokonalá.

Seděla jsem na stole v pokoji toho hlupáka, sténala jako v extázi a přitom mu kladla otázky, zatímco on si myslel, že mě šuká k nepříčetnosti.

Výhoda toho, že jsem démonka? Mohu u lidí