Valthazar luskl prsty a ve zlomku vteřiny přinesli dva sluhové masivní dřevěné křeslo a postavili ho doprostřed soudní síně. Pak ke mně natáhl ruku a na tváři mu zářil zdvořilý úsměv. Polkla jsem, ale vložila svou ruku do jeho a nechala se odvést na místo pro svědky.

Jakmile jsem se posadila, okamžitě jsem si připadala jako trpaslík na obrově křesle. Opěradlo křesla končilo téměř půl metru nad mo