Poté, co má „audience“ u otce skončila, mě podle jeho rozkazu odtáhli do pokoje pro hosty. Pokoj byl dvakrát větší než byt, ve kterém jsem žila dva roky. Byla tam postel, skříň a toaletní stolek se zrcadlem. Toto „vězení“ bylo rozhodně tím nejelegantnějším místem, kde jsem kdy bydlela, odkdy mě hodili do sirotčince.

Hodiny míjely a já byla čím dál neklidnější. Věděla jsem, že se odsud musím dostat