Ruka alfy Dravona byla téměř dvakrát větší než moje, přesto mě uchopil jemně, jako by držel něco křehkého. Nervózně jsem se na něj usmála a stiskla mu ruku silněji, abych dokázala, že nejsem z porcelánu. Jakmile jsem to udělala, okamžitě svůj stisk upravil a nebezpečně se mi zadíval do očí. Stáli jsme tak v tom zvláštním tichu, které zahušťovalo vzduch kolem nás. Palcem mi jemně přejel po vnitřní