Stále jsem na ten vzkaz zírala. Nebylo pochyb: bylo to stejné písmo, jaké jsem viděla na vzkazech pro Elorii. Ruce se mi třásly a hrdlo se mi svíralo, jako by mi kolem krku byla obtočená neviditelná ruka, která stisk utahovala. Vyběhla jsem na balkon a podívala se z okna. Nikdo tam nebyl. Kdokoli to udělal, byl už dávno pryč. Tušila jsem to, ale musela jsem se přesvědčit.

Objala jsem se pažemi pře