Stála jsem před Valthazarem u jeho komnaty. Byla jsem bosá a neměla na sobě nic než hedvábnou noční košilku s ramínky. Prohlédl si mě od hlavy k patě a chytil mě za ruku v úmyslu odvést mě do svého pokoje, ale těsně před prahem se zastavil.

„Musím zatáhnout závěsy,“ vysvětlil.

„Není třeba,“ ušklíbla jsem se a směle jsem dveře otevřela sama.

Jeho tvář prozrazovala šok, podobný výraz, jaký jsem v