Zatracení Adragnovi! Sotva jsem dokázal sedět před markýzem nebo jeho syny s vědomím, že to oni naplánovali útok na mé rodiče. Měl jsem jim sevřít prsty kolem krků a sledovat, jak jim ty samolibé úsměvy v agónii mizí z tváří, a přesto jsem byl nucen zachovat klid a předstírat, že nic nevím, protože jsem neměl jak to dokázat. Ti parchanti byli dobří v zabíjení svědků. Nenáviděl jsem je stejně jako