Sloanino tělo ztuhlo.

Ačkoli se stále usmíval, ten úsměv byl tak mrazivý, že jí přeběhl mráz po zádech.

„… Narazila jsem na něj náhodou poté, co jsme si řekli dobrou noc, Declane. Nehledala jsem ho schválně –“

Snažila se to vysvětlit.

Ale on ji přerušil krátkým smíchem:

„Ne schválně. Ale pokušení je pořád potvora, že?“

Vzal její tvář do dlaně, palcem jí přejížděl po kůži. „Dělám ti laskavost, Sloa