„Ááá… Declane! Moje… moje dítě!“

Místností se rozléhal Sloanin namáhavý dech a bolestné výkřiky.

V očích měla paniku, ruku tiskla na své vyklenuté břicho tak silně, až jí zbělely klouby.

„To je v pořádku… zlato, je to v pořádku. Jsem tady s tebou,“ Declan ji pevně držel za ruku, v obličeji vepsané zoufalství.

Ale jeho uklidňující hlas k jejím uším nedolehl.

Mysli jí zatemnily obavy a strach.

…Nikd