Valeriin pohled

„Můj králi,“ poklonil se můj otec, v jeho hlase byl patrný respekt, když jsme všichni obrátili pozornost k Viktorovi, který stál na vrcholu schodiště. Jeho pohled byl upřený na mě, v očích měl ostrou intenzitu, která mě nutila se nadechnout a zároveň mě dráždila.

Bez dechu jsem byla proto, že jeho pohled jako by ve mně zažehl žár, na který mé tělo mimovolně reagovalo. Podrážděná js