Pohled Viktora

„Jsem tak šťastný, že svou družku neodmítáte, můj králi! Opravdu! Už jsem si začínal myslet, že jste dost bezcitný na to, aby vám bylo jedno, jestli ta chudák holka po odmítnutí zemře. Ale kdo by to byl řekl, vy jste v jádru hodný člověk!“ vykřikl Ronan překvapeně a tleskl rukama, zatímco na mě v úžasu zíral.

Můj výraz se nezměnil. Jen jsem chladně hleděl na toho idiota před sebou.