Pohled Valerie

Seděl tam tiše, jako vždy. Jeho pohled byl upřený na nic konkrétního, jeho výraz byl chladný a nečitelný. Vlasy mu neuspořádaně padaly do tváře, jako by neměl čas se o ně starat.

Přesto vypadal, že patří do muzea – nebezpečně přitažlivý.

Jak jsem na něj zírala, věděla jsem, že to cítí, přesto ani na vteřinu nezvedl hlavu, aby se na mě podíval. Jen tam tak seděl a prázdně hleděl před