Pohled Valerie

Viktor nad mými slovy zvedl obočí. Zachytila jsem v jeho očích záblesk pobavení, ale zmizel stejně rychle, jako se objevil, a nahradil ho opět jeho obvyklý bezvýrazný obličej. Jen zamumlal:

„Chápu,“ načež přešel k pohovce a posadil se.

Sledovala jsem ho, jak se opírá a ležérně si dává nohu přes nohu, zatímco se ptal:

„Znamená to, že když ti dám, co chceš, uděláš cokoli, o co tě požá