Pohled Valerie.

„Nnngh...“ vyheknula jsem a můj dech se zrychlil. Sevřela jsem Viktora pevněji, zatímco do mě dál vrážel své silné prsty, až se mi z toho točila hlava a mysl se mi příjemně mhlila.

A Viktor? Oh, ten přesně věděl, co dělá. Na rtech mu hrál ten lehký náznak úsměvu, který mi říkal, že si každou vteřinu pohledu na mě v tomto stavu užívá. Na kratičký okamžik jsem v jeho výrazu zachytila