Valeriin pohled

Smutek.

To bylo to, co jsem mu viděla v očích. Navzdory hněvu, navzdory zuřivosti tam byl, syrový a neskrytý.

Oči zakalené bolestí a žalem, zatímco vzhlížel k Měsíční bohyni.

Přesně jsem věděla, o kom mluví.

O jeho zesnulé družce… o té, která zemřela.

Když jsem na Viktora hleděla, měla jsem pocit, že mi srdce každou chvíli pukne pod náporem svého tlukotu.

Než jsem si to stačila uvě