Valeriin pohled

„Ale i když mi neřekne jak, nenechám tě odejít, vlčice. Ne dokud to prokletí nezlomím.“

Srdce mi divoce bušilo, tělo se mi třáslo, jak jsem se střetla s jeho pohledem. Nemohla jsem se podívat jinam, nemohla jsem si ani vzpomenout, že mám dýchat. Když jsem na Viktora hleděla, měla jsem pocit, jako by mě nějaká neviditelná síla táhla blíž a nutila mě překonat tu vzdálenost mezi námi,