Pohled Valerie

Plakal.

Viktor mi plakal v náručí, ruce měl kolem mě pevně obemknuté a tiskl mě k sobě tak silně, až jsem měla pocit, že se roztříštím, pokud mě někdy pustí. A možná jsem se hroutila i já, jak jsem tam stála se srdcem bušícím o hruď a s přerývaným dechem, zatímco mi v hlavě stále dokola doznívala jeho slova:

„Jsi to ty, Leono.“

Z-znamenalo to, že mi konečně uvěřil? Že skutečně pozna