Valerie POV

O týden později.

Můj dech byl tichý a pomalý, jak jsem spala ve Viktorově náručí. Slyšela jsem každý zvuk kolem sebe, cítila pod sebou Viktorovo pevné tělo, zatímco jsem se propadala do hlubokého spánku.

Vzduch pomalu těžkl a prostor se rozjasňoval, až temnota zmizela a já stála sama v prostém bílém prostoru, kde kolem nic nebylo.

Věděla jsem, že spím, že tohle není nic než sen – i kdy