ROWAN

Můj bratr na mě zamrkal, jako bych právě promluvil cizím jazykem. Pak jeho rysy ztvrdly a on se podíval na nástěnné hodiny.

„Podívej se, kolik je, brácho,“ řekl a ukázal na ně. „Jsou dvě hodiny a dvacet pět minut ráno. Kde jinde by byla, než ve své posteli?“

Povzdechl jsem si a předklonil se, abych položil sklenici na stůl. Když jsem se opřel, podíval jsem se na něj: „Ptám se proto, že její