„Kaelene. No tak, Kaelene. Musíš se probudit.“

Slyším ta slova jen matně, moje mysl nepobírá, co říkají. Nemůžu však ignorovat to, jak mi někdo třepe ramenem. Ach jo. Měl jsem tak krásný sen.

Pomalu zamrkám a vydechnu: „Přestaň! Už se probouzím!“

Když konečně otevřu oči a místnost se zaostří, první, co uvidím, je Ellisova usměvavá tvář přímo přede mnou.

Jakmile se ale pohnu, tělem mi projede boles