Je to opravdu on. Můj druh.

Stojím jako přimražený ve dveřích koupelny. Chci jít k němu, ale tělo se nechce pohnout.

Celé týdny jsem pracoval a zkoušel všechno možné, co mě napadlo, abych mohl s Kovakem nejen mluvit, ale i se s ním setkat. Musím se s ním setkat. Je to můj druh. Moje srdce i můj vlk po něm touží.

Kovakovy oči dychtivě těkají po mém těle a nahé hrudi. Vidím ten hlad, který se v něm