Vanceův pohled

Pomaly otevírám oči. Jasné slunce mě okamžitě nutí zamžourat a znovu je zavřít.

Žiju.

Myslel jsem, že jsem mrtvý.

Byl jsem si jistý, že mě trhají na kusy.

Zvednu ruku, abych si zastínil oči před ostrým sluncem, a pomalu je znovu otevřu. Počkejte. Myslel jsem, že jsem ve vlkodlačí podobě. Můj vlk!

Mentálně se ptám: „Jsi tu pořád se mnou?“

Můj vlk pomalu zamumlá: „Jo, ale musím si odp