To uvědomění mě zasáhne jako blesk. Najednou se všechno zdá tak jasné. Otočím se ke Killianovi a cítím potřebu pomoci napravit naše nedorozumění.

„Nemyslím si, že polevili, Killiane,“ řeknu tiše. Gestem ukážu směrem k jeho spoluhráčům. „Jsou nervózní.“

Killian na mě zamrká. Sleduje můj pohled. „Myslíš?“

Přikývnu s jistotou. „Zamysli se nad tím – nikdy neměli tak vysoké hodnocení jako teď, když jsi