Pohled Cassii

„Nerozumím tomu. Jak to víš?“ zeptala jsem se a se svraštělým obočím k němu vzhlédla.

Povzdychl si, pustil mě a prohrábl si prsty vlasy. Znovu vypadal jako své staré já a mně se z toho pohledu sevřelo srdce radostí. Tak moc jsem se bála, že ho ztratím… na to nechci ani pomyslet.

Sevřel se mi žaludek a z té představy se mi udělalo zle.

„Protože poté, co jsem tě připoutal do sedadla a