Pohled Cassii

Jakmile jsem byla na chodbě, nemohla jsem slzy zastavit. Překvapilo mě, že se rostoucí dav začíná uklidňovat, a říkala jsem si, jestli je klid i venku. Rozhodla jsem se jít k zadním dveřím a protlačila se na zadní terasu. Venku byl klid, kromě tichého štěbetání přihlížejících a paparazziů před budovou, ale odsud mě naštěstí neviděli.

Opřela jsem se o bílé obložení terasy a dívala se