Elorřin pohled

Když dojedli, ještě se zdrželi, povídali si a smáli se mezi sebou, aniž by na mě jedinkrát pohlédli nebo dali znamení, že chtějí platit. V restauraci s pokročilou nocí už nebylo moc rušno, ale z toho, jak tam jen tak seděli, naprosto v klidu, se mi svíral žaludek. Ještě chvíli jsem čekala pro případ, že by něco chtěli, ale k ničemu se neměli.

Nakonec jsem se zhluboka nadechla, urovn