Pohled Elory

Když jsme dojedli, odvedla jsem ho do pokoje a odhrnula peřinu, aby mohl vlézt do postele. Tiše mě sledoval, jak ho ukládám, a malýma rukama pevně svíral deku.

„Přijde dneska?“ zeptal se znovu a hlas měl sotva nad úrovní šepotu.

Nenáviděla jsem, že se na to musí ptát. Nenáviděla jsem, že na to vůbec musí myslet. Ale odmítala jsem mu lhát, a tak jsem mu jen znovu pohladila vlasy a řekl