Pohled Elory

Ztuhla jsem. Svět kolem mě se náhle zastavil, jakmile mi ta slova došla.

Mrtvá? Opravdu si mysleli… že jsem mrtvá?

Vivienne to musela slyšet taky, protože stejně jako předtím u Kaelena jsem zaslechla, jak nízce zavrčela. Rty měla ohrnuté z zubů a oči jí začaly žhnout strašidelnou jantarovou barvou.

„Vivienne.“ Okamžitě jsem ji vzala za ruce a konejšivě je stiskla. „Nestojí to za to.“